neděle 30. září 2012

Když už, tak jen běhat..

Září se mi kilometrově ne moc povedlo. Asi jsem byl trochu vyčerpanej a viróza si mě našla.. A pak lenost.
A tak jsem 14 dní až do dneška vynechal jakýkoli pohyb.
Zase na druhou stranu jsem v září absolvoval Baroko, zaběhl si kopcovitý půlmaraton pod dvě hoďky. Víc si přát ani nemůžu.

Trochu mě trápí životospráva a tak jsem si na nový měsíc říjen zakázal některé neduhy.
Neee, o jídle řeč není, i když to by zasloužilo zvláštní kapitolku :)

Mluvím o pivu a doutníčcích a doutnících, které často beru do ruky hlavně u toho piva.
Vím že pro někoho není pivo neduh (?), ale proč to nezkusit. Někdy je těch piv na mě v hospodě k ránu už trochu moc. A proč tedy nevyužít na experiment právě začínající týden a zároveň nový měsíc.

Jinak říjen je pro mě hned po dubnu ten nejkrásnější měsíc na běhání a žádný závod mě teď nečeká. Není se na co připravovat.

Prostě v říjnu chci jen běhat.




neděle 16. září 2012

Běžet v Plesné když nic nebolí

Na Plesenský půlmaraton už před rokem upozornila Bežecká škola.
Tenkrát jsem si říkal, že se tam podívám, když je to ode mě jen 25 km. Sice mi do toho letos vlezl Baroko maraton před týdnem a předpokládaná únava. Ale v sobotu ráno vše v pohodě, hřebíky ze svalů už postupně zmizely, úpon achilovky jsem při chůzi necítil, tak proč ne, že jo?

Start půlmaratonu, 15 běžců se vydává na cestu
Původně jsem stejně plánoval nějakých hladkých 20 km na víkend. Tak jsem si jeden km přidal a ještě "pár" kopečků a do Plesné zajel. Byla to nakonec pohoda, sice stoupání mi stále nejdou, ale s kopce mi to běželo celkem v klidu.

Mimochodem napadá mě kacířská myšlenka a třeba toho budu litovat. Ale nedá mi to: Sláva běžeckým zraněním!
Týden před Barokem jsem se potýkal s úponem achylovky, který pobolíval při každém došlápnutí. Proto jsem v Plasích s kopce doslova brzdil a nohu musel hodně odlehčovat. Včera nic, prostě bolest zmizí, ani člověk neví jak, aniž by nějak své běhání moc omezil.
Když to srovnám s mým kdysi fotbalem, kde výron znamenal 3 měsíce stop, podrvknutí měsíc, tříslo až dva měsíce; tak musím znovu říct, že běžecká zranění jsou (prozatím) příznivá a odcházejí sama..

Na začátku závodu si celé nepočetné startovní pole spletlo cestu, což byl hodně humorný okamžik, ale dál už to celkem se značením šlo. I když jsem měl výhodu, že jsem se od začátku držel na dohled místního borce, který trasu znal.. Dost lidí podle toho, co jsem v cíli slyšel, zabloudilo a a trasu si prodloužilo.
Místního jsem na cca 14. km dohnal (s kopce mi to běželo zase jako za mlada :-) a dokonce předehnal, ale na posledních 20 metrech mě předběhl, protože poslední km byl do kopce a mě se fakt na závěr nechtělo finišovat... ;-)

Pěkná trasa, jedna krásná vyhlídka na nejvyšším bodě (Landwüst-doporučuju), spousta hub po cestě, jeden kratší kros lesem, polní cesty, rozbité i hladké asfaltky. Třeba dlouhý běh přes louku jsem si fakt užil...
Ten kraj, který mám skoro u nosu, neznám a je to škoda.

Dvě občerstvení na celou trať, která probíhala i na německé straně v tom počasí byla dostačující. Steak a nealko pivo v cíli byly výborný, koláče znamenité, tričko zbytečné, ale jinak samá pozitiva, za rok doufám v účast zas.

Pro milovníky statistik: 21 km, nastoupáno 320 m, čas 1:58 :-)))

neděle 9. září 2012

Zaběhnout si maraton v Plasích

Tak je to tam.
Jsem v cíli. Trochu potlučenej během a bolavej, křečemi pronásledovanej, ale do cíle jsem to dotáhl.
Od začátku to šlo celkem v pohodě, ale na konci jsem vytuhnul :-)

Start už bývá v Plasech celkem masovka (navíc se letos přidali i "desítkáři") a tak v zaváděcím kolečku kolem louky není kam spěchat.
První stoupání jsem v pohodě zvládal. Se seběhy to ale bylo horší, protože celý týden se trápím s úponem achilovky na pravé noze. No ubere mi to tak 10-15 minut, ale běhat se s tím dalo, jsem si řekl. S kopce jsem musel hodně brzdit a nohu odlehčovat, ale dalo se to.
Když jsme se odpojili od "půlkařů" a vydali se na maratonskou trasu, překvapilo mě, jak je trať jiná od půlmaratonu. Půlmaraton jsem tu běžel 3x a tak ho znám skoro nazpaměť. Maraton je ale pro mě novej a fakt jsem si (pro mě) novou trasu užíval. Běhání po lesích, lesních cestách, po louce, přes lávky, po pěšině těsně vedle potoka i kusy cesty po asfaltu, fakt rozmanitá trať.

Do dvacátého to ještě tak šlo v pohodě, i když se mi zdálo, že to nějak neutíká. Stále jsem běžel v tempu na cílových 4:30.
(Mimochodem klidně bych se obešel bez značení každého kilometru, klidně by mi stačilo značení po pěti kilometrech. Koukat na každý kilometr mě moc nepomáhalo :-)
V Manětíně už jsem dost cítil počasí; snad bylo až 26 stupňů, a to je na mě hodně. No dvacátý kilometr jsem ještě "drhnul" v pohodě. No ale je jasné, že ta stoupání a teplo mě začalo rychle odrovnávat.

Asi největší mojí včerejší chybou (z dnešního pohledu :) bylo, že jsem vyběhl kopec na 26. kilometru, který byl dost prudký. Dost lidí ho šlo. Měl jsem ale ještě dost sil a tak jsem ho zkousnul a vyběhl, i když to nebylo vůbec ekonomické. Na tom kopci jsem se utavil a síly mi chyběly v závěru.. A to hodně.
Začal jsem protahovat občerstvení, hodně jsem zpomalil svůj běh a kvůli křečím jsem už posledních 7 km nemohl stoupání běžet a musel je vyšlapávat pěšky.

V závěru už byly křeče dost neodbytné. Musel jsem několikrát (10x ?) zastavovat a narovnávat různě svaly a nohy. Nic příjemného :-)
Zvlášť když mě ještě předběhlo asi 5 lidí, a to dva v úplně samotném závěru, v posledním okruhu okolo louky.
To už jsem fakt myslel, že tam skejsnu, protože 500 m před cílem mě chytla taková křeč do stehna, že jsem musel na minutku zastavit a čekat, než mě to přejde. To už bylo dost srandovní :-)
Cílovou rovinku jsem proklopýtal a modlil se, abych "nekřečoval".
Protože to by se fandící, tleskající a okolo stojící asi hodně pobavili...
Čas v cíli mi byl ukradenej, byl jsem rád, že jsem to dal.

Přiznám se, že jsem nečekal, že to bude takhle těžký. Ale prostě kopce a trať, kde se musí dávat pořád pozor, aby se vyhnul kamenům, výmolům, kořenům.. To je zkrátka úplně něco jiného než běžet po asfaltu. Navíc těch 26 stupňů..

Už jsem tady kdysi psal, že nejsem na maraton stavěný. Že jsem těžký, že po třicátém km odpadám, mívám křeče a tak podobně. Fakt nechápu, proč se na ty maratony hlásím, když mi nejdou..

No na každý pád to byl zase můj nejtěžší běh v životě, a o tom to asi včera bylo.
Ještě statistika: 42 km, převýšení 700 m, čas 4:53 (můj odhad-já opět bez hodinek :)

Připomínky pro mě:
- několik holčin, co běžely desítku si spletly trasu; bylo dost srandovní najednou vidět běžet někoho proti; to když se vracely na svojí trasu :-)
-  viděl jsem před sebou spadnout kolegu, naštěstí se mu nic nestalo a byl jsem celkem rád, když mě na posledním kilometru míjel a byl v pořádku
- Němce, kterého jsem míjel na 26. km v tom vražedném osudném stoupání, a který mě tam do kopce povzbuzoval svým "bravo", jsem pak potkal ještě 300 m před cílem, když mě předbíhal; povzbuzení jsem mu vrátil..
- obrovské množstí občerstvovaček chválím, hlavně ke konci byla jejich hustota neuvěřitelná a pro všechny dobíhající hodně potřebná
- strašně hezká atmosféra, běžecký svátek